V rubrice „Galerie úspěšných osobností“  představujeme vedoucí pracovníky, kteří i v ne právě záviděníhodných podmínkách  přechodové ekonomiky dokázali být úspěšní a firma pod jejich vedením vykazuje růst a prosperitu. Osobnosti, které si nestěžují, ale pro svou společnost dělají víc, než je běžně zvykem.

Výběr osobností, jejichž portréty v této rubrice přinášíme je dán jejich autoritou ve společnosti, kterou vedou. Dáváme v ní tak prostor zkušenostem a úspěchům TOP manažerů našich nejúspěšnějších osobností ve všech oborech činnosti. Čtenáři mají možnost seznámit se v ní s exkluzivní presentací nejvýznamnějších osobností naší podnikatelské scény.

Společnost VEMEX zrušila plynárenský monopol a nyní je vidět i na trhu s elektrickou energií a CNG

Ivana Haslingerová

Výběr osobností, jejichž portréty v této rubrice přinášíme je dán jejich autoritou ve společnosti, kterou vedou. Přinášíme exkluzivní presentace nejvýznamnějších osobností naší podnikatelské scény. Dáváme v ní prostor zkušenostem a úspěchům TOP manažerů našich nejúspěšnějších osobností ve všech oborech činnosti.

 

V rubrice „Galerie úspěšných osobností“ představujeme vedoucí pracovníky, kteří v nezáviděníhodných podmínkách naší přechodové ekonomiky dokázali být úspěšní a firma pod jejich vedením vykazuje růst a prosperitu. Osobnosti, které si nestěžují, ale pro svou společnost dělají víc, než je běžně zvykem. A právě takovou osobností je JUDr. Vladimír Ermakov, CSc., generální ředitel společnosti VEMEX s.r.o. (dále jen VEMEX). Když založil doktor Ermakov před deseti lety u nás nenápadnou konzultační a poradenskou společnost VEMEX věnující se především otázkám energetiky, snil o tom, že se jeho společnost dříve či později stane jedním z důležitých hráčů na českém energetickém trhu. A tento sen se mu splnil. Postupně krok za krokem si prošlapávala cestu mezi letité a zkušené monopolní hráče na českém energetickém trhu. Na rozdíl od nich pružně reagovala na rychle se měnící podmínky v tomto dynamicky se rozvíjejícím sektorutrhu. Nejdříve se věnovala pouze trhu se zemním plynem, v současnosti již i s elektřinou a CNG pro kolovou do pravu. Ještě před šesti lety na českém plynárenském trhu existoval jen jediný hráč, společnost RWE. V roce 2006 vstoupila na trh, poprvé v historii evropské energetiky v dodávkách plynu, firma kontrolovaná ruským Gazpromem, společnost VEMEX. Na trh se zemním plynem i elektrickou energií pro domácnosti a malé odběratele vstupuje přes dceřinou společnost VEMEX Energie a.s. Je to důležitý krok umožňující reálnou konkurenci v těchto dvou významných energetických segmentech. A nejen to. Společně s distribucí stlačeného zemního plynu pro pohon motorových vozidel na čerpacích stanicích vstupuje na trh s pohonnými hmotami. Není divu, že se tato společnost probojovala mezi „Českých 100 nejlepších“ firem u nás.>>>

Jaroslav Veverka – šéf společnosti NOEN a „Pirátů“ z Chomutova

David Konečný

Vede neobyčejný tým téměř stovky zkušených odborníků, projektantů konstruktérů. Ti dokáží jako jediní v České republice navrhnout, detailně popsat výrobní postup, prostě kompletně zdokumentovat vznik unikátního mamutího pětitunového rýpadla pro těžbu v povrchových dolech. Stojí ale v čele i týmu zcela jiného, ryze sportovního. Je totiž majitelem hokejového klubu, který si výtečně vede v 1. lize a pravidelně bojuje o první příčky. Jaroslav Veverka – předseda představenstva a majitel společnosti NOEN a také týmu KLH Chomutov. Cesta Jaroslava Veverky k tomuto úspěchu byla velmi rozmanitá. Po studiu na elektrotechnické fakultě ČVUT se jeho prvním zaměstnavatelem stala společnost ŠKODAEXPORT, která jej vyslala jako asistenta výstavby tepelné elektrárny do turecké Somy. Zde pobyl tři roky a po návratu v roce 1990 založil stavební a developerskou společnost Goldex, která působila i v dalších oborech – provozovala restaurace a kluby, zabývala se pronájmem a prodejem automobilů a měla i bezpečnostní službu. Ve stejné době, tedy začátkem 90. let, se Jaroslavu Veverkovi jako prezidentu CMC Čelákovice (podnikatelského klubu při Českém manažerském centru) podařilo zdárně vybudovat funkční strukturu konzultantských skupin pro jednotlivé podnikatelské záměry českých firem a jejich posouzení pro potenciální zahraniční zájemce. Po krátkém působení v německé firmě Palleten pracoval také jako poradce generálního ředitele společnosti NAREX, kde se podílel na přípravě a vypracování privatizačního projektu i detailní finanční analýzy společnosti, vedl obchodní konzultace s potenciálními zahraničními zájemci a zpracovával strategii prodeje této společnosti.>>>

 

Švýcarský koncern svěřil svůj základní výzkum Rieteru CZ

Jiří Pancíř

Nadnárodní koncern Rieter Holding Ltd. je silná značka s dlouhou tradicí. Se sídlem ve Winterthuru ve Švýcarsku působí v celosvětovém měřítku na trhu se stroji pro přádelny a jejich technologickými komponentami již od roku 1795. V současné době má podniky v mnoha zemích – v České republice, Švýcarsku, Německu, Indii, Číně a dalších. Ve výrobních závodech v nich zaměstnává přibližně 4 500 zaměstnanců. Díky důrazu nejen na inovační dynamiku byl a dosud je hnací silou průmyslového pokroku v oblasti výroby strojů pro přádelny. Právě proto je velkým úspěchem jeho české pobočky Rieter CZ, s.r.o., že tento nadnárodní koncern přesunul do ní svůj základní výzkum a vývoj. Je to velké ocenění inteligence a pracovitosti jejích zaměstnanců a především vedení společnosti. Byli jsme proto zvědavi, jak se jejímu generálnímu řediteli a jednateli ing. Janu Lustykovi povedlo, že se po začlenění do koncernu Rieter nestal jeho podnik pouhou montovnou, ale že naopak vedení tohoto kolosu ocenilo kreativitu, flexibilitu a technickou zdatnost pracovního kolektivu podniku a základní výzkum a vývoj, na němžv největší míře stojí úspěch celého koncernu, přesunulo ze Švýcarska do ČR. Pan generální ředitel nám sdělil: Švýcarský koncern se zabýval privatizací podniku Elitex Ústí nad Orlicí, což je dnešní Rieter ČR, již od roku 1992, protože jeden z principů moderního zpracování příze, tzv. rotorové předení, vznikl právě v Ústí nad Orlicí ve Výzkumném ústavu bavlnářském právě za podpory tamního podniku. Vedení koncernu si postupně všimlo, že nejen vyrábíme tyto stroje, ale že patříme i mezi ty, které zajímá výzkum, kteří rádi vyvíjejí a zkoumají. Uvědomilo si, že v myšlenkách a návrzích na inovace jsme dobří my a Němci jsou zase dobří k dotažení technického provedení. Proto se rozhodlo přesunout základní výzkum k nám a naše myšlenky anápady pak využívat pro celý koncern.>>>


Marketing je pro podnikatele živá voda

Ivana Haslingerová

Prezident společnosti Rückl Crystal a.s. a její sklárny v Nižboru, Ing. Jiří Rückl patří do rodové větve, kterou založil potomek 300 let staré rodinné sklářské dynastie Rücklů, úspěšný sklářský podnikatel Antonín Rückl, který založil svou prvnísklárnu v roce 1875 ve Včelničce, další pak v roce 1893 ve Skalici u Nového Boru a v roce 1903 v Nižboru. Ve dvacátých letech minulého století z nich vytvořil přísně rodinnou akciovou společnost se skoro 1000 zaměstnanci, sídlem v Praze a s významnými přímými zastoupeními v Londýně a Damašku. O její síle svědčí, že úspěšně přežila první i druhou světovou válku i těžkou krizi v třicátých letech. Nepřežila však komunistický totalitní režim. Hned po válce, kdy se rodiče Jiřího Rückla těšili na rozjezd výroby, začala k jejich obrovskému zklamání hotová odysea rodiny. Na základě znárodňovacího dekretu prezidenta Beneše číslo 100, byla továrna 28. října 1945 znárodněna. Rücklům znárodnili, lépe řečeno sebrali továrny především pro jejich velikost, ale také úspěšnost majitelů. Svou roli v celém procesu a rozsahu znárodnění tenkrát sehrálo i levicové smýšlení samotného prezidenta republiky Dr. Beneše. A to nebylo vše. V roce 1948 byl rodině po komunistickém puči zabaven i osobní majetek, rodinný dům, a rodina byla nucena se ze skláren vystěhovat. Odešli do Prahy, kde v anonymitě velkoměsta, nebyli soudruhům tolik na očích a doufali, bohužel mylně, že toto trápení nemůžetrvat dlouho. „Krédem naší rodiny po celá staletí bylo hledět do budoucna a neplakat nad rozlitým mlékem. To jí pomohlo nakonec ve zdraví přežít těch složitých a těžkých 40 let. První naděje na návrat do skláren jí svitla v roce 1968, pak ale po sovětské okupaci nastala velmi krutá doba normalizace, což otce psychicky zlomilo. A co hůř, ani po revoluci 1989, která hlásala, že: “Co bylo ukradeno, musí být navráceno“, jsme nedostali sklárny zpět, protože byly znárodněny před rokem 1948. Pak ale začala privatizace, ta vytvořila šanci pokračovat v tradici praděda, dědečka i otce. Řekl jsem si, že by bylo ode mne trestuhodné nepokusit se o to. Vypracoval jsem privatizační projekt na koupi sklárny v Nižboru, uspěl jsema 1. 6. 1992 jsem si svou sklárnu od státu koupil zpět“, vzpomíná Jiří Rückl, který má obrovskou radost, že se toho dožil jeho otec i maminka.>>>

Další skvělý nápad Jana Mičánka – jedinečná rozhledna v Bohdanči

Ivana Haslingerová

Dne 14. května 2011 byl zahájen program, v jehož rámci byla slavnostně otevřena nová dřevěná rozhledna BOHDANKA. Rozhledna je svou celkovou výškou 52,2 m a originálním řešením jedinečná nejen v ČR, ale i v celé Evropě. Technické parametry rozhledny jsou opravdu unikátní: výška rozhledny 52,2 m,  výška horní vyhlídky 42,0 m. Nápad postavit ve zdejším kraji rozhlednu, resp. „dřevěnou věž“ vzešel od majitele holdingu LESS Jana Mičánka, který je skutečným panem podnikatelem s velkým P. Vše čeho dosáhl, dosáhl tvrdou prácí a chytrými nápady. Jeho úspěch je skutečně jako z pohádky. Z lesníka bez práce se stal majitelem společnosti LESS Holding, a.s., s miliardovými obraty, a to nikoliv nějakými čachry a podvody, ale opravdu jen vlastním úsilím s postoupením velkých rizik a přebíráním osobní odpovědnosti. Vím, o čem mluvím, protože jsme s ním v době otevření sídla jeho společnosti, zámecké budovy a parku v Ostrově u Bohdanče, natočili rozhovor  "Jan Mičánek: „Myslím, že všechno na naší planetě jde k lepšímu“. Opravdu stojí za to si ho přečíst. Je totiž dokladem toho, co dokáže chytrý a odvážný člověk, pokud začne žít ve svobodné společnosti. Dokladem toho, že naše zem se změnila i přes všechny negativní zprávy v médiích k lepšímu a že věční kverulanti by se měli zamyslet při stížnostech na vše kolem sebe především sami nad sebou. >>>

Eurest nasytil za 20 let existence miliardu Čechů

Jiří Pancíř

Největší cateringová společnost v ČR Eurest, spol. s r.o., si letos 2. února připomněla dvacáté výročí svého působení na českém gastronomickém trhu. Před 20 lety znamenal její příchod do podniku Rudý Letov v Praze-Letňanech opravdovou smršť v závodním stravování, a to jak v kvalitě a rozmanitosti nabízených jídel, tak v chování personálu a upravenosti prostředí. Eurest je trvale lídrem na trhu cateringových společností. S nejrozsáhlejší sítí 328 restaurací pokrývá 54 % cateringového trhu. Mezi významné klienty Eurestu patří Škoda Auto a.s., ArcelorMittal Ostrava, OKD, ČEZ, Tesco, Česká televize, T-mobile a řada dalších. Prestižním je samozřejmě restaurace pro zaměstnance Kanceláře prezidenta republiky, Správy Pražského hradu a všech složek zajišťujících chod Pražského hradu. Občas navštíví provoz Eurestu i pan prezident Václav Klaus. Kromě sektoru závodního stravování zajišťuje Eurest stravovací služby pro žáky a zaměstnance ve 110 školách České republiky, v domech seniorů, v nemocničním stravování a v loňském roce vstoupil i do lázeňství. Součástí služeb Eurestu je i projektování a dodávky technologických zařízení na klíč. Za 20 let se v jeho restauracích najedla už miliarda Čechů, zkonzumovanými špagetami by se spojila Země s Měsícem, její talíře s jídlem by pětkrát obkroužily rovník a po jejich knedlících by horolezci tisíckrát vyšplhali na Mount Everest. Společnost Eurest přispívá kromě zdravé výživy obyvatel i k zaměstnanosti a k přílivu peněz do státního rozpočtu. Zaměstnala již 33 tisíc lidí a do státního rozpočtu přispěla celkovou částkou 3,5 miliardy korun.>>>

Český slavík Mattoni je první liga zpěváků

Ivana Haslingerová

Hudební a produkční agentura Musica Bohemica, s.r.o., je známa především tím, že vyhlašuje ankety Český slavík Mattoni, Hit roku a pořádá některé další akce. Nejvíce je však známa pořádáním slavičí ankety o nejpopulárnějšího zpěváka, zpěvačku a hudební skupinu, která loni oslavila 45. výročí. Zatímco jejího třicetišestinásobného vítěze Karla Gotta znají snad i miminka ještě nenarozená, ředitel pořádající agentury JUDr. Jaroslav Těšínský zůstává v pozadí. Požádali jsme proto doktora Těšínského, který podle nás patří do naší „Galerie úspěšných osobností“, o rozhovor. ?? Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý ptáček z řádu pěvců hnízdící v našich lesích, křovinách a parcích. Protože je to ptáček tažný, vyskytuje se u nás jen od dubna do září. Jak ho přesvědčíte, že se vždy zdrží až do zimy? Musím vás zklamat, soutěž o Zlatého slavíka nemá s tímto roztomilým ptáčkem nic společného. Údajně vznikla velmi prozaicky na jedné z porad redakce časopisu Mladý svět v roce 1962, kdy se redaktoři zamýšleli nad tím, jak by mohli podpořit mladé talenty, na které tehdejší režim nepohlížel s důvěrou. Takoví zpěváci sice byli populární, ale vrchností byli pouze trpěni, na rozdíl od těch prorežimních. Kdosi na poradě navrhl uspořádat anketu o nejoblíbenější písničku a zpěváka roku. Nikdo ale nevěděl, jak ji nazvat. Pak prý nesměle vstal tehdejší redaktor oddělení kultury Ladislav Smoljak a pravil: „Znáte takovou tu hračku, to kovové kolečko s otvorem uprostřed, co se prodává na poutích a v puse píská? My jsme jí říkali slavík!“ >>>

Dvořákovi Pavouci tančí na všech stráních světa

Ivana Haslingerová

Tančící Svahové sekačky Spider, neboli Pavouci, firmy „Dvořák svahové sekačky s.r.o“, pracující na dálkové řízení radiem dokáží jako jediné na světě posekat i velmi svažité pozemky, které se dosud daly udržovat jen ručními křovinořezy či kosami. Jejich patentovaný systém pohybu, tzv. „tančící krok“, je činí světově unikátními zařízeními pro údržbu zeleně. Není divu, že je o ně zájem již ve 40 zemích světa a že sklízejí jedno ocenění za druhým. Na celé věci je ale zajímavé to, že tento přelomový stroj vymyslel po práci skromný havlíčkobrodský rodák Lubomír Dvořák a s pouhými pětatřiceti zaměstnanci vyrábí a exportuje do takřka celého světa. A co víc, sekačky jsou nejen technickým unikátem, ale mají tak hezký a přímo roztomilý design, že je porota zařadila mezi nejlepší české výrobky roku 2005 a byly vystaveny dokonce v pražském Design Centru a v Bruselu na výstavách designu. Člověk má při pohledu na ně nutkání je přímo poplácat jako něco živého. Není divu, že vynálezce a výrobce těchto roztomilých a pracovitých Pavouků byl Národní hodnotitelskou komisí v soutěži Manažer roku oceněn titulem Manažer odvětví „Výroby technických a technologických produktů“ pro naši republiku, při jehož předání jsme byli v pražském paláci Žofín přítomni. Jsme rádi, že si ve svém hektickém životě nalezl čas pro naši návštěvu jeho podniku v Havlíčkově Brodě a mohli jsme se ho zeptat, co vše stálo za tímto jeho světovým úspěchem. A pan Dvořák vzpomínal:>>>

České dráhy loni skončily se ziskem, masivně investují do obnovy vozového parku

Jiří Pancíř

České dráhy uzavřely loňské hospodaření se ziskem, hospodářský výsledek národního železničního dopravce je tak ke konci roku 2010 o 1 072 mil. Kč lepší než v roce předchozím. Podle generálního ředitele Petra Žaludy za tím stojí zejména vnitřní úspory a rostoucí tržby. „Loňské hospodaření akciové společnosti České dráhy se vyvíjelo v souladu s podnikatelským plánem a skončilo v mírném zisku, konkrétně 9 milionů korun. Na rok 2011 už počítáme se ziskem 320 milionů korun,“ říká manažer, který do vedení Českých drah přišel právě proto, aby hluboce ztrátovou firmu dostal do zisku. „Zavedli jsme celou řadu systémových opatření, jejichž smyslem je zvýšení efektivity, transparentnosti a konkurenceschopnosti naší společnosti. Osobně považuji za nejdůležitější, že jsme odstartovali masivní program obnovy vozového parku. Loni jsme uzavřeli smlouvy na modernizace stávajících a výrobu nových vagonů či souprav za téměř 10 miliard korun. Právě to zajímá zákazníky především,“ dodává Petr Žaluda. Na naše dotazy nám sdělil následující:>>>

Petr Ryska přeměnil ztrátové OTK na prosperující moderní podnik

Jiří Pancíř

Obchodní tiskárny, a.s., v Kolíně (OTK) mají dlouholetou tradici. Po svém založení v roce 1879 pražským typografem J. L. Bayerem se staly největší tuzemskou továrnou na výrobu tehdy tak módních kalendářů. Po roce 1989 byl podnik odstátněn a v roce 1995 privatizován. Od té doby je ovládán českým finančním holdingem SPGroup miliardáře Pavla Sehnala. Výrobu kalendářů byste však dnes v Kolíně hledali marně. Společnost se orientuje zejména na výrobu nápojových etiket a flexibilních obalů. Mezi další segmenty patří tiskopisy, samolepící etikety či lehká kartonáž. Roční obrat skupiny OTK Group, kterou tvoří několik výrobních společností v ČR i v zahraničí, se pohybuje na úrovni 1,5 miliardy korun. V polovině roku 2006 se akcionář rozhodl ke změnám ve vedení společnosti a do jejího čela postavil tehdejšího člena představenstva Ing. Petra Rysku, PhD. A jak se ukázalo, ten jeho důvěru nezklamal. Zatímco v roce 2007 vykázala společnost před zdaněním ztrátu ve výši téměř 45 mil. Kč, v roce 2008 se již dostala do zisku. V roce 2009 dosáhl zisk před zdaněním 30 mil. Kč a v letošním roce je plán zisku na úrovni 55 mil. Kč. Během čtyř let tak Ryska přeměnil ztrátový podnik na prosperující společnost, která investuje do svého dalšího rozvoje. Vždyť jen v loňském roce realizovali v Kolíně investice za 100 milionů korun. Není divu, že byla OTK za rok 2009 oceněna jako nejlepší společnost celé skupiny SPGroup a on sám se jako manažer probojoval až do finále nejprestižnější manažerské soutěže u nás – Manažer roku. Během jejího mnohaletého monitorování víme, že každý finalista je člověk, který pro podnik dělá víc, než je běžnou povinností manažera. Je proto inspirativní pohovořit si s takovou osobností a poodhalit, j a k t o h o dosahuje.>>>

Michal Jelínek: „Sloužíme rádi!“

Jiří Pancíř

Není zcela samozřejmé, že ryze česká společnost se za pouhé 4 roky od změny vlastnické struktury probojuje v prestižní soutěži „Českých sto nejlepších“ mezi sto nejúspěšnějších firem u nás. Holding OKIN Group, a.s., tak učinil, což vzbudilo oprávněně naši zvědavost a zašli jsme se zeptat jejího majitele a předsedy představenstva Mgr. Michala Jelínka, co za tímto úspěchem stálo a co vše musel jako manažer pro to udělat. A pan Jelínek v jeho stylové šedočerné pracovně v Pařížské ulici v Praze vzpomínal: Od roku 1993 působila na našem trhu společnost O.K.IN, s. r. o., která svým klientům poskytovala služby technické údržby nemovitostí. V prosinci roku 2002 jsem byl jmenován jejím jednatelem a kromě vybudování nové struktury společnosti jsem ji nasměroval k poskytování komplexních služeb facility managementu (podpůrných služeb). V roce 2003 vstoupila firma pod mým vedením na slovenský trh a v roce 2004 začala poskytovat služby i v oblasti business process outsourcingu (BPO) pro americký telekomunikační gigant Verizon. O dva roky později se ji německá společnost NICKEL GmbH, člen skupiny VINCI, která byla jejím dlouholetým vlastníkem, rozhodla prodat. Odkup byl přednostně nabídnut mě a tak jsem ji 11. 8. 2006 odkoupil. Společnost se tak stala ryze českou firmou, která od roku 2007 funguje jako holding OKIN Group, a.s.>>>

 

Marie Jírů: Firma je taková, jak vzdělané má lidi.

Ivana Haslingerová

Jen velmi málo oborů lidské činnosti je tak vystavenu takovému tlaku konkurence, jako je vzdělávání. Na první pohled je to samozřejmě logické – bez vzdělání nelze provozovat žádnou jinou činnost kvalitně. A přesto jen velmi málo oborů lidského podnikání má tak málo prostředků a kritérií okamžité prokazatelnosti kvality a serióznosti, jakými disponuje právě vzdělávání. V podstatě neexistuje okamžitá hodnotící laťka, která by oddělila zrno od plev a dala uchazeči o vzdělání znamení o tom, jakou společnost pro svou budoucnost a rozvoj zvolit. Rozhodneteli se podnikat na poli vzdělávání, připravte se na dlouhou a trnitou cestu plnou překážek, legislativními počínaje a lidským faktorem konče. Mgr. Marie Jírů se pro takovou cestu rozhodla a přes mnohá úskalí a počáteční neúspěchy vytrvala a trpělivě posouvala svou ideu k cíli. Na začátku bylo rozhodnutí jedné mladé porodní asistentky zlepšit sociální postavení a podmínky své rodiny. Pustila se tedy do podnikání a její cesta za kariérou se opírala o vzdělávání. A to se po nějakém čase stalo její natolik silnou motivací, že vzdělávat sebe a jiné nakonec stanovila jako poslání svého podniku Centrum andragogiky, s.r.o. Po několika letech postupného prosazování v oboru, se dočkala v roce 2006 ocenění „Manažer odvětví vzdělávání“ v soutěži Manažer roku 2006, následované titulem „Podnik Fair play“ pro léta 2007, 2008 a jmenování Koordinátorkou krajského zastoupení Asociace institucí vzdělávání dospělých o. s. Aby byl výčet aktivit a funkcí majitelky a jednatelky společnosti Centrum andragogiky s.r.o. úplný, nesmíme zapomenout na její členství v Radě pro rozvoj lidských zdrojů Královéhradeckého kraje. ??>>>

ČEPRO se zařadilo mezi nejúspěšnější firmy roku

Ivana Haslingerová

Přiznám se, že když jsem na seznamu nejlepších českých firem oceněných na Pražském hradě na konci loňského roku četla název akciové společnosti ČEPRO, pozvedla jsem obočí. Kladla jsem si otázku, jak je možné, že firma, která byla za mnohamiliardové podvody vláčena čtyři roky po soudech, se mohla dostat mezi tyto elitní společnosti? Nedalo mi to a zašla jsem se na to zeptat jejího předsedy představenstva a generálního ředitele Ing. Jiřího Borovce, MBA. A ten mne vyvedl z omylu. Zjistila jsem, že pod jeho vedením se společnost mnoha kostlivců ve skříni již zbavila, že docílila v minulém roce největšího zisku za svou existenci a že byla právem zařazena nejen mezi „Českých 100 nejvýznamnějších“, ale i mezi „Českých 100 nejlepších“ firem. Je smutné, že pokud byla vláčena po soudech, bylo o ní referováno snad obden v médiích, když je nyní seriózní a očištěná od bláta, které na ni navršilo předminulé vedení řízené lidmi kolem Radovana Krejčíře, tak se o tom mlčí přesně podle hesla našich médií: „Lidé chtějí krev a ne kladné zprávy. Ty nikoho nezajímají a klesá náklad a sledovanost“. Chápala bych ještě to, kdyby o prosperující společnosti média nereferovala, ale pokud o ní referovala záporně, mělo by být vše uvedeno zase na správnou míru. Proto přináším rozhovor s jejím generální ředitelem.>>>

Eurest přináší do bývalých závodních kantýn slunce a úsměv

Jiří Pancíř

Největší cateringová společnost v ČR Eurest, spol. s r.o., patří v hodnocení prestižní soutěže „Českých 100 nejlepších“ k nejlepším společnostem v České republice. I v loňském roce přebral její výkonný ředitel pro ČR Jan Jiran ve Španělském sále Pražského hradu toto významné ocenění, přičemž Eurest postoupil v pořadí hodnocených společností z 8. na 6. místo. Na náš dotaz, čím si tento úspěch vysvětluje, nám pan Jiran odpověděl: Za tímto úspěchem vidíme každodenní péči o naše hosty a klienty. Svůj význam má i zázemí silné mateřské společnosti Compass Group, které nám umožňuje čerpat ty nejlepší zkušenosti ve stravovacích službách z celého světa a dle našeho uvážení pak uplatnit v podmínkách České republiky. Eurest byl založen ve Francii již v roce 1970 a postupně začal otevírat své restaurace po celé západní Evropě,ale také v Jižní Americe a v severní Africe. Po roce 1989 začal pronikat i do zemí bývalého komunistického bloku. Tehdejší Československo bylo mezi prvními, kam Eurest vstoupil již v roce 1991. V roce 1996 fúzoval francouzský Eurest s britskou společností Compass Group PLC, která je v současnosti největší společností v oblasti stravovacích služeb na světě. Působí nyní v 52 zemích celého světa. Český Eurest je spolu se Slovenskem, Polskem, Rumunskem a Ruskem začleněn do skupiny zemí střední a východní Evropy. Rychlý rozvoj Eurestu v České republice neměl ve světě obdoby.>>>

Boj s ekologisty a závistivci významně prodražuje stavby

Jiří Pancíř

Za sedm let, co stojí v čele společnosti SMP CZ, a. s., (SMP) předseda představenstva a generální ředitel Ing. Martin Doksanský, MBA, vzrostly její tržby z jedné miliardy na téměř čtyři. Vzhledem k jeho profesi jako absolventa Vodohospodářské fakulty ČVUT se SMP staly kromě stavby mostů (za mnohé připomeňme například Lahovický most v Praze, mosty přes Úhlavu, Radbůzu, na silnici R6 u Ostrova nad Ohří, Karlových Varů, na dálnici D8 u Ústí nad Labem, a další) i významným hráčem na trhu vodohospodářských staveb. Z těch dokončených je možné uvést např. rekonstrukci Úpraven vody Hradiště, Souš nebo Mariánské Lázně, Čistírny Kolovraty, Varnsdorf nebo Březno, výstavbu vodovodního napáječe v Bílině, kanalizací a vodovodů v Klatovech, několika protipovodňových opatření, atd. SMP rozšířila portfolium své stavební činnosti i o nové obory podzemní a průmyslové. Spolupracovala na výstavbě několika úseků pražského metra na trase IV. C, podílela se subdodavatelsky na výstavbě tunelu Mrázovka, Panenská, Jihlava a rekonstrukci stanice metra C Vltavská po povodních. Účastní se i retrofitu Tušimické elektrárny a výstavby bran pro dálniční mýtný systém. S rozšířením záběru společnosti, nastala logicky obměna zaměstnanců. Dvě třetiny z nich pracují ve společnosti méně než deset let. Nedochází ale ke snížení jejich počtu, naopak ze sedmi set vzrostl jejich počet na osm set. Není proto divu, že se pan Doksanský objevil letos v paláci Žofín mezi oceněnými manažery v nejprestižnější manažerské soutěži u nás – Manažer roku. Čemu tento úspěch přičítá a jaké těžkosti musel překonat, aby se společnost pod jeho vedením tak rozrostla, o tom jsme si s ním povídali v jeho pracovně v Praze 6: Základem mého úspěchu je firma, jejímž jsem reprezentantem, a to nejcennější v ní – lidé. Bez nich bych se nedostal mezi finalisty soutěže Manažera roku. Kvalitní, zkušený, komunikativní a loajální kádr spolupracovníků považuji za největší prioritu a hodnotu naší společnosti. To je to hlavní, na čem může firma stavět a také staví svou budoucnost. Vážím si, že ve firmě panuje otevřené prostředí a lidé jsou hrdi na její značku.>>>